Hory všemi smysly

Vychutnejte si hory po svém. Zapojte všechny smysly!

12.5.2011 8:15  |  Zpráva  |  Míra Čermák
Print Comments

Když si prohlédneme katalogy cestovních kanceláří, nabídky na internetových stránkách a poslechneme reakce lidí, můžeme dojít k závěru, že pohoří hodnotíme podle vybavenosti středisek a hotelů, počtu aquaparků, bazénů a délek sjezdovek a lyžařských vleků. Ale to přeci není to kvůli čemu tam, alespoň někteří, jezdíme?

Můžeme po horách chodit jako tisíce ostatních turistů. Můžeme však prožít hory všemi smysly.

Zrak

Zkuste si na chvíli zavázat oči a poznáte, o co přicházíte. Právě zrak je většinou prvním smyslem, jehož prostřednictvím začnete hory cítit. Již z dálky na vzdálenost řady kilometrů spatříte svůj vytoužený cíl. Neobyčejnou a neopakovatelnou křivku horského hřebene, která v člověku vzbudí touhu k výstupu. Stačí jí jen jako siluetu nakreslit na papír a hned každý pozná, že se jedná o horský hřeben. Neobyčejné kouzlo jednoduchosti. Jen pohled nikomu nestačí. Je třeba se přiblížit blíž do nitra hor. Tam můžeme spatřit detaily horských svahů, špičaté vršky stromů a pestrobarevné květiny. Kdo vezme do ruky fotoaparát a začne hledat záběr, pronikne do tajů horské přírody ještě více. Hledání záběru donutí smysly více rozebírat tvary a barvy přírody.

Ale to není nic proti tomu, když se rozhodne svůj vybraný obraz namalovat nebo nakreslit. Kdo nezkusil, neuvěří! Přemýšlení o tom co a jak nakreslit donutí zrak důkladně vše prohlédnout a rozumově zpracovat. Najednou si uvědomíte kolik odstínů má louka či les, jak prudký je svah, jaký sklon mají větve stromů, jak skutečně vypadá vodopád a jak různorodé jsou tvary oblaků, které cudně zahalují ty nejpřitažlivější místa. A není třeba umět kreslit nebo malovat!

Poslední roky si sebou vždy beru papír a tužku a snažím se alespoň jeden obrázek nakreslit, třeba jen propiskou do sešitku. A vždy si tenhle záběr v hlavě nejlíp uchovám!

Hmat

Některé hory se dají projít jen v pohorkách a s rukama v kapsách. Ale o co víc pozná horskou krajinu horolezec, který se rukama a někdy i celým tělem dotýká skály. Nebojte se proto ho napodobit. Pohlaďte si horskou trávu, osahejte skálu nebo větvičku stromů, vše má svůj originální tvar. K tomu se přidává voda jako symbol života. Její kapky padaly na horské štíty, tlačily se v útrobách skalisek, vyvěraly v pramenech, skákaly po horských kaskádách a vodopádech a teď tady v potoku si mohou najít vaši dlaň! Nebojte se vody! Voda navrací energii. I když je studená, že člověk na prstech ztrácí cit, přinese uvolnění a pocit tepla. Cit vás propojí s horami. Již při prvním vstupu do doliny ucítíte na tváři závan větru, který vás bude provázet po většinu času.

Indiáni Lakotové chápali vzduch a vítr podobně jako křesťané vodu – jako něco očistného, v čem se koupou. Nechte se tedy koupat v čistém vzduchu.

Sluch

Nikdy jsem nepochopil někoho, kdo chodí po přírodě s walkmanem. Zvuk přírody je pro mne něčím neopakovatelným. Zpěv malých ptáčků, křik dravých ptáků, jelení říje nebo pískání sviště je něčím nezapomenutelným. Ale i bublání horských potoků, ohlušující řev vodopádů anebo šumění stromů. Vždy mě fascinovalo právě šumění větru v korunách stromů horských lesů. Svahy porostlé stromy fungují jako varhany v chrámu, je to zážitek.

Vůně

Ač se budu snažit sebevíc, nedokážu se v těchto řádcích oprostit od „Hry na vonnou paměť“ z knihy Karpatské hry od Miloslava Nevrlého. Čich je velmi důležitým smyslem. Stejně jako dítě pozná po vůni svoji mámu a vy svojí oblíbenou osobu (nebo hospodu?). Tak při vůni, kterou jste cítili kdysi, při stanování v říční zátočině, se vybaví ty nejsilnější vzpomínky.

Vzpomínky na vůni jsou nejsilnější ze všech! Staré zápisníky se ztratí, fotografie blednou, ale jakmile ucítíte šišku z borovice, hned si vzpomenete, kde jste podobnou našli před lety. Jaký byl krásný výhled, jak moc foukal vítr, hory byly zalité sluncem a v dáli šuměl vodopád. Čichejte ke všemu! Hory nabízí mnoho vůní! I hnůj vám může přinést krásné vzpomínky na horskou stráň, kde se s koňmi stahovalo dřevo.

Chuť

Tady se přiznám, že moje touha popsat hory všemi smysly poněkud narazila. Já mám hory především spojené s chutí klobás, paštik a kotlíkových jídel. A když se to má blíže vázat k místu, vzpomenu si na uzený ovčí sýr z Rusinowy polany.

Ale pak se mi v mysli přeci jenom objevila pravá chuť hor. Obrovské borůvky, které jsme si přimíchávali do pudinku na tábořišti v Bielovodské. Nebo rudé maliny v Ráčkové dolině – to se nezapomíná. A ještě samozřejmě chuť horské vody! Ale ne z PETky, ale přímo z pramene.

Tohle všechno nám můžou dát hory. Tohle všechno nám mohou dát Tatry.

Použité zdroje:

Wikipedia

Zajímavosti

  • Miloslav Nevrlý knihu Karpatské hry o Rumunských horách původně psal pro přátele Poldu Kukačku a Vláďu Slouku z Ústí nad Labem. Až převratu v roce 1989 mohla vyjít legálně.
Print Comments
Hodnocení:
1 2 3 4 5

Tagy: Umění,


Související články

Kompletní články
Stránka: 1 2 3 4 »

Sdílej tento článek



Komentáře ke článku

Přidat nový komentář




Pro odeslání dotazu opište prosím kód z obrázku. Pokud je kód nečitelný, kliknutím na kód vygenerujete nový.

Email
Žádné příspěvky. Buďte první!

Roman Jelenský - horský vůdce UIAGM

Roman Jelenský - nabízí výstupy nejen na Gerlach...

Inzerujte u nás

Partner webu

Newsletter

Chcete dostávat pravidelně čerstvé informace z dění našeho serveru? Přihlašte se k odběru:

Lavinová předpověď

 

  • Liptov
  • Slovakia.travel
  • Union Pojišťovna
  • Booking.com - rezervace ubytování v Tatrách

↑ nahoru