Odklidit, neodklidit, sázet, nesázet?

Čekají nás spory mezi ochranáři a lesníky. Je to nevyhnutelné.

Bezprostředně po každé velké kalamitě v chráněném území se objeví podobné diskuze. Jedni tvrdí, že je dobře, že to spadlo, stejně to bylo nepřirozené, nechte to ležet, příroda si poradí.

Druzí pro změnu tvrdí, že je nutné dřevo odklidit, zpeněžit a les kompletně vysázet. Problém je, že obě tato krajní řešení přináší řadu problémů a  mají své evidentní výhody i nevýhody.

Nejbohatší nika

Tlející dřevo je jednou z nejbohatších ekologických nik a hraje ve vývojovém cyklu přirozeného lesa nezastupitelnou roli. Uvádí se, že v našich lesích může na odumřelých stromech žít až 1500 druhů hub a 1300 druhů hmyzu, z nichž asi 2/3 jsou druhy ohrožené, které v  hospodářských lesích jen obtížně hledají ekologickou niku a potravinovou základnu.

Z hlediska biodiverzity jsou významné především mohutné kmeny, na něž je vázána celá řada specializovaných organizmů. To je dáno specifickým mikroklimatem v okolí mohutných ležících kmenů a jejich lepší schopností udržet stabilnější teplotu a vlhkost uvnitř kmene. Už z těchto důvodů je tedy zřejmé, že alespoň určitá část dřeva by měla být na lokalitách ponechána.

Obnova lesa

Zetlelé dřevo má navíc příznivý vliv na obnovu lesa a uchování stability a kontinuity lesního ekosystému. Na odumřelém rozpadajícím se dřevě se velmi dobře v podmínkách horských smrčin zmlazuje smrk. Trouchnivějící dřevo vyhovuje smrkovým semenáčkům svým obsahem humusových látek, nejhojněji se vyskytují smrkové semenáčky na ležících kmenech bez kůry o středním průměru 25 cm.

%%full%%

Zmlazování na kmenech je ovšem nejhojnější přibližně až 20 let po odumření, nelze tedy očekávat bezprostřední efekt na přirozenou obnovu v  nejbližších letech po kalamitě, jde spíše o investici do budoucnosti porostů. Nejvhodnější podmínky jsou na kmenech s hnědým tlením s  kostkovitým typem rozkladu. Problémem z hlediska opatření proti kůrovci je tedy fakt, že k tomuto typu tlení dochází jen na kmenech s kůrou, při odkornění se spektrum hub výrazně snižuje a převládající bílá hniloba ani zdaleka neposkytuje tak příhodné podmínky jako hniloba hnědá.

Pro a proti

Ponechání dřeva může mít ještě další pozitivní efekty - ochranu mladých stromků proti zvěři, protierozní účinek, udržení příznivějšího mikroklimatu. Na druhou stranu je nutné v některých lokalitách zajistit přístupnost z důvodu turistického ruchu či z důvodu požární ochrany (riziko požáru je jedním z významných rizik ponechání velkého množství odumřelé hmoty). Velká kumulace kalamitního dřeva, zejména se stojícími pahýly s funkčním kořenovým systémem, je velmi riziková z hlediska přemnožení populací kůrovců.

Argument, že kůrovec je přirozenou součástí ekosystému a že ho lze nechat bez regulace, tady příliš neobstojí. Jednak je třeba chránit porosty mimo park, které mají sloužit produkčním účelům, jednak porosty zničené kalamitou nebyly porosty přirozenými a kůrovec se v nich tak chová poněkud jinak, než ve věkově i prostorově rozrůzněných přirozených lesích. Z výše uvedených důvodů je v těchto případech zřejmě nejvhodnější kombinovaný management, kdy se část dřeva odklidí, část ponechá a odkorní a část ponechá bez odkornění, podle předpokládaného vývoje, potřeb a rizika každé konkrétní lokality.

Obnova lesa

Přirozená obnova lesa zajišťuje větší možnost uplatnění přirozených selektivních procesů (výchozí počet malých stromků je výrazně větší než při výsadbě a proto přežívají jen ti opravdu nejvitálnější a nejvíce konkurenčně schopní). Přirozená obnova je postupná a vede tak k větší věkové rozrůzněnosti lesa. Na velkých kalamitních holinách ovšem dojde k obnově původní dřevinné skladby (bez intervence člověka) až po dlouhé době, po stádiu přípravného lesa tvořeného pionýrskými dřevinami (zejména bříza, vrby).

Pionýrské dřeviny zlepšují půdní podmínky a navíc vytvoří půdní kryt rychleji než porost z  cílových dřevin, nejsou však schopny plnohodnotně plnit některé další funkce, které les v národním parku má (např. estetickou, rekreační, uchování krajinného rázu, ochrana vzácných populací živočichů a  rostlin). Počítat s přirozenou obnovou a zároveň usilovat o návrat původní dřevinné skladby, je, vzhledem k tomu, že některé původní dřeviny se v současných porostech téměř nevyskytovaly, problematické. Pokud chybí semenné stromy, ztěží se lze domnívat, že by se tyto dřeviny v nových porostech výrazněji uplatnily. Chceme-li se tedy přiblížit přirozené dřevinné skladbě už v první generaci lesa, je dobré podpořit obnovu alespoň částečně výsadbami.

Vážný problém tatranských lesníků

Kalamita v Tatrách je díky svému rozsahu vážným problémem pro ekosystémy i krajinu a nelze ji řešit jednostranným paušálním rozhodnutím, je třeba kombinovat různé postupy a  zohledňovat celou řadu potřeb a rizik.

Zajímavosti

  • Autor článku Ing. Petr Čermák pracuje jako odborný asistent v Ústavu ochrany lesů a  myslivosti, Mendelova lesnická a zemědělská fakulta Brno

Vyhledejte si ubytování


  • Slovakia.travel
  • Horská záchranná služba
  • Liptov
  • Booking.com - rezervace ubytování v Tatrách
  • Slovakia Tatry
  • Mega Ubytovanie
  • Alpenverein Edelweiss

Top

↑ nahoru