Dalším z bezobratlých živočichů, kterého si přiblížíme v seriálu článků o charakteristické fauně Tater, je okáč rudopásný. Tento motýl se v Tatrách vyskytuje spolu s asi deseti blízce příbuznými a na první pohled také velmi podobnými druhy.
Celá skupina okáčů z rodu Erebia představuje typické zástupce denních motýlů, kteří jsou dokonale adaptovaní na prostředí hor. Převážně hnědé zbarvení křídel je ideální pro využití maxima slunečního záření, tmavohnědé tělíčko je navíc pokryto hustými chloupky pro lepší ochranu před chladem a prudkými změnami počasí, o které na horách není nouze.
Výrazným poznávacím znakem je oranžovočervený pruh na křídlech s řadou černých teček, tímto vzorem se však pyšní více druhů okáčů. Okáč rudopásný se od svých příbuzných odlišuje jednak některými detaily křídelní kresby, ale také velikostí (patří mezi největší horské okáče).
Okáč rudopásný (slovensky očkáň červenopásy, vědeckým názvem Erebia euryale) dosahuje nejvyšších populačních hustot při horní hranici lesa, dále vyhledává světliny v horských lesích všech typů, lesní louky a paseky, stejně jako subalpinské nivy v pásmu kosodřeviny. Jeho housenky využívají tenkolisté druhy horských trav, jako jsou např. kostřava nízká, smilka tuhá nebo metlička křivolaká.
Proti příbuzným druhům okáčů se vyznačuje nejvyšší tolerancí k nadmořské výšce. Drobnější druhy jako okáč (očkáň) horský či o. alpský (Erebia epiphron, E. pandrose) jsou striktně vázány na alpinské louky a hole. Největší "bratříček", o. černohnědý (očkáň čiernohnedý, Erebia ligea), je naopak nejhojnější v horských a podhorských lesích, tedy v montánním stupni.
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V. & Weidenhoffer Z. (eds) (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana. I, II. - SOM, Praha, 857 pp.
Panigaj Ľ. (2006): Lietajúce drahokamy Tatier (V.) - Očkáne. - Časopis Tatry, 45/2: 12-13.
V horách jižní a střední Evropy se vyskytuje ostrůvkovitě několik poddruhů okáče rudopásného. Celkový areál druhu tak zasahuje od Pyrenejí, Francouzského středohoří, přes Alpy a Apeniny, Hercynská a Sudetská pohoří a prakticky přes celý Karpatský oblouk, až do hor Balkánského poloostrova, Bulharska a severního Řecka.
V České republice obývá především Šumavu, Krušné a Jizerské hory, Krkonoše, Králický Sněžník či Jeseníky. Na Slovensku se vyskytuje i mimo nejvyšší polohy, nejhojnější je však v horách přesahujících horní hranici lesa. Proto ho nejsnáze můžeme pozorovat v oblastech Oravských Beskyd, Malé a Velké Fatry, Nízkých Tater a samozřejmě v celých Tatrách, kde místy vytváří velmi početné populace.
GPS souřadnice: (49°10'52.4087"N, 20°7'31.4284"E)
Tagy: Motýl, Okáč, Živočichové,
Komentáře ke článku
Přidat nový komentář