Žábronožka arktická

Navíc je tento tvor jedním z nejvzácnějších glaciálních reliktů celého horstva.

Co je zač?

Žábronožky (slov. žiabronôžka arktická, Branchinecta paludosa) patří do kmene členovců, podkmene korýšů a třídy lupenonožců (Phyllopoda). Vzdálenými příbuznými jsou jim např. raci, ale také např. buchanky (Cyclops) nebo perloočky (Daphnia), známé akvaristům jako krmení pro rybičky. Také všechny žábronožky jsou vodními živočichy, jejich životním prostředím jsou mělká sladkovodní jezera nebo periodické říční tůně.

Žábronožka arktická mezi ostatními druhy vyniká tím, že až na jedinou výjimku (ano, hádáte správně, právě v Tatrách) v oblasti mírného pásma vůbec nežije. Jejím domovem jsou totiž oblasti kolem polárního kruhu - ve Skandinávii, v Laponsku, Grónsku či na Sibiři. Nejjižnější lokality jejího souvislého areálu jsou známy ze středního Švédska, pak tisíc kilometrů nic, a zničeho nic se vyskytuje v Tatrách... Právě tady se zachovaly od poslední doby ledové specifické podmínky, na něž je výskyt tohoto živočicha vázán.

Vzhled a způsob života

Žábronožky mají bočně zploštělé, článkované tělo rozdělené na hlavu, hruď a zadeček. Na hlavě mají velké složené oči na stopkách (doslova). Na hrudních článcích najdeme 11 párů nožek (pereiopodů), které mají listovitý tvar a představují zároveň pohybové i dýchací orgány (odtud rodové jméno).

Celé tělo žábronožky arktické měří cca 1,2-1,5 cm. Potravu (organický detrit) si jedinci hledají hlavně u dna plesa, kde se pohybují plaváním naznak. Kmitáním nožičkami si přitom zároveň zajišťují proudění okysličené vody kolem povrchu těla, kterým živočich přijímá rozpuštěný kyslík. Velmi důležitým faktorem je při tom čistota vody. Druh potřebuje čistou vodu bez jílovitých a  humusových částic, které by zanášely jeho dýchací orgány.

Životní cyklus

Zajímavý a poněkud exotický způsob života žábrožek stojí za podorbnější popis. Celý životný cyklus trvá 4 až 6 měsíců podle teploty vody a okolního vzduchu. Důležitou roli při tom hraje zamrzání nádrží, v nichž žábronožky arktické žijí. Na jaře (zpravidla koncem května a začátkem června) se mladé žábronožky líhnou z vajíček, nakladených v předchozím roce do sedimentů na dně plesa.

Jejich život trvá pouze do podzimu, kdy se zamrzáním vody (nejčastěji na přelomu října a listopadu) celá populace vyhyne. Předtím však již dospělí jedinci stihnou naklást oplodněná vajíčka do bahna na dně. Vajíčka snášejí mráz i dočasné vyschnutí sedimentu, ve skutečnosti dokonce tyto nehostinné podmínky potřebují pro to, aby se z nich na jaře mohla vylíhnout nová generace. Ta začíná svůj život zase po rozmrznutí plesa a opětovném zalití bahna vodou.

Tajemství tatranských jezer

Žábronožka arktická je ve Střední Evropě známa pouze ze dvou tatranských ples, přičemž jedno leží na slovenské straně pohoří (Vyšné Furkotské pleso) a druhé v Polsku (Dwoisty Staw Gasienicovy). Prvně objevena byla roku 1882 na polské straně badatelem A. Wierzejskim. Na přelomu 60. a 70. let 20. století zřejmě i tam vyhynula, a od roku 1969 již nebyla znovu nalezena.

Populace ve Vyšném Furkotském plese byla objevena až v roce 1934 (S. Hrabě) a dosud přežívá při populační hustotě kolem 60 jedinců / 1 m³ vody podél břehové čáry. Že se jedná o relikt (tedy přežívající druh) z poslední doby ledové, je známo již dávno. Dlouho ale trvalo, než vědci přišli na to, proč druh přežil právě jen v těchto dvou poměrně malých nádržích.

Zásadní okolností je to, že obě zmíněná plesa v zimě zcela ztrácejí vodu (přítoky zamrzají, hladina klesá a nakonec zamrzá také všechna voda v  jezeře. Proschnutí a promrznutí vajíček jsou podmínkou pro vylíhnutí mláďat na jaře. Zároveň je pak zachováno asi pětiměsíční období, kdy je vody dostatek, aby se mohly mladé žábronožky vylíhnout, vyrůst, dospět, rozmnožit se a naklást nová vajíčka.