Horolezeckou činnost v Tatrách mohou podle návštěvního řádu parku vykonávat pouze horolezci organizovaní ve svazech. Každý má povinnost mít u sebe v terénu platný průkaz své horolezecké organizace a na požádání se s ním prokázat pracovníkům orgánů ochrany přírody nebo členům stráže přírody.
Před odchodem na túru je každý povinen ve výchozím ubytovacím zařízení zanechat záznam o směru a cíli horolezecké túry (kniha túr). Překročení předpokládaného času návratu o více než 6 hodin se považuje za přímou žádost o záchranu!
Řada zjednodušujících návyků z lezení na skalkách může vést v horách k neštěstí. Na horách nelze tolerovat jištění přes osmu (dlouhý pád přes osmu nechytíme; jistíme zásadně přes poloviční lodní uzel). Při lezení na jednoduchém laně hrozí velké nebezpečí přetržení lana při pádu přes hranu. Zbytečným hazardem je lezení či slaňování bez přilby (časté padání kamení). Také bychom neměli lézt pouze v sedáku. Kombinace sedacího a prsního úvazku je jediný způsob, zabraňující přetočení při pádu.
Na horách proto lezeme zásadně s prsákem i sedákem, v přilbě a na dvojitém nebo polovičním laně. Nezapomínejme, že horolezecké výstupy nekončí nahoře na vrcholech, ale až po úspěšném sestupu dolů do chaty!
