Hvězdnice alpská
23.5.
2005
Astra alpínska
Další z rostlin, které tradičně symbolizují vysokohorskou přírodu, se jmenuje hvězdnice alpská. Možná ani nevíte, že tato nápadná a pro svou ozdobnost často pěstovaná skalnička vzácně roste ve volné přírodě i u nás.
Stručný popis
Lodyhy hvězdnice (slovensky astra alpínska, vědeckým názvem Aster alpinus L.) vysoké 5-20 cm jsou krátce chlupaté, zpravidla nerozvětvené, řídce olistěné. Vyrůstají z podzemního oddenku. Lodyžní listy jsou přisedlé, podlouhle kopinaté, dolní bývají i krátce stopkaté a také o něco širší než ostatní. Stonky na vrcholu nesou jediné, ale zato velmi nápadné květenství - úbor o průměru 3-5 cm.
Úbor se skládá ze dvou typů květů. Střed květenství představuje zlatožlutý terč složený z méně výrazných trubkovitých květů. O to nápadnější jsou okrajové fialovomodré jazykovité květy. Právě tento barevný kontrast nás na horách v letních měsících na kvetoucí rostlinu nejsnáze upozorní.
Stanoviště a rozšíření
Hvězdnice alpská, jak napovídá její rodové jméno, dává přednost horským polohám. Roste na skalách, kamenitých a travnatých výslunných svazích od montánního až po alpinský vegetační stupeň. Setkáme se s ní častěji ve Slovenských Karpatech (např. Chočské a Strážovské vrchy, obě Fatry, vápencové části Tater a Nízkých Tater, Slovenský ráj), kde osidluje především vápencové a dolomitové podklady.
Jako dealpín sestupuje místy i do nižších poloh (Slovenský kras - Zádielská dolina). Vzácněji ji nalezneme i na jiných horninách (např. bazičtější vulkanity). To je také případ většiny výskytů v Čechách a na Moravě. Zde jako velká vzácnost přežila od poslední doby ledové na několika čedičových a znělcových kopcích Českého středohoří (Bořeň, Sedlo), na Ralsku a na Klíči. Jediný horský výskyt v ČR je vázán na bázemi obohacené skalní výchozy ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku.
Zajímavosti
Hvězdnice alpská patří ke kriticky ohroženým druhům naší květeny (C1), ve stejné kategorii je chráněna i zákonem (§1). Slovenský Červený zoznam rozlišuje u tohoto taxonu několik poddruhů, ohrožení se u nich pohybuje od kategorie DD po EN.
- Fialové, až 2 cm dlouhé jazykovité květy vyrůstající po obvodu úboru (bývá jich zhruba 20-40), jsou výhradně samičí, tzn. neobsahují žádné tyčinky s pylem, ale pouze blizny. Rozkvétají o dost dříve než vnitřní (trubkovité) oboupohlavné květy. Rostlina si tak nejprve zajišťuje sprášení pylem z jiného úboru. Teprve v době, kdy už jsou blizny ve vnějších samičích květech zaschlé a zpravidla opylené z okolí, začíná rostlina sama produkovat pyl v trubkovitých květech. I ty rozkvétají postupně a umožňují tak další přenos pylu na květy téhož úboru i na okolní rostliny. Podobný mechanismus funguje i u mnoha příbuzných druhů, které jsou proto řazeny do stejné čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).
- Na zahradách se pěstuje poměrně běžně řada kultivarů tohoto druhu (velice rozšířená skalnička), liší se barvou květu i vzrůstem.
