Kamzíci, kozy, kozorožci 1/2

Rohatý symbol Tater pod drobnohledem

Znaku TANAPu vévodí kamzík, nejohroženější tatranský druh a symbol těchto hor. Neznám nikoho, kdo by kamzíkům nepřál přežití, přesto jejich usilovná ochrana může někomu připadat až přehnaná.

I v naší vrcholové knize se občas objeví názor, že všechny zákazy v Tatrách se na kamzíky jen svádějí, zatímco v Alpách kamzíci prospívají přesto, že je tam povolen jejich lov a turistů je mnohem více. V tomto článku se pokusím uvést některé méně známé souvislosti výskytu kamzíků v horské přírodě.

Zoologické zařazení kamzíků

Kamzíci jsou přežvýkaví sudokopytníci z čeledi turovitých. Co se týká příbuznosti s dalšími živočichy, podle některých autorů patří mezi kozy a ovce (podčeleď Caprinae), avšak jiní je řadí do zvláštní podčeledi Rupicaprinae (kamzíci). Zdůrazňují jejich příbuznost s  antilopami. Věda rozeznává tři druhy: k. bělák (Oreamnos americanus) žije v severní Americe, k. středozemní (Rupicapra pyrenaica) osidluje Pyrenejský poloostrov, k. horský (Rupicapra rupicapra) je středoevropským druhem.

Popsal jej už Linné v  roce 1758. Postupem času se však ukazovalo, že populace tohoto druhu v  jednotlivých pohořích se od sebe liší v detailech stavby těla či v  chování. Tatranský poddruh (Rupicapra rupicapra tatrica) byl tak od svého alpského bratra (Rupicapra rupicapra rupicapra) odlišen až v roce 1971.

Vývoj od doby ledové

Rozdíly mezi poddruhy se dají vysvětlit vývojem v  posledních deseti tisících let. Na sklonku doby ledové žili kamzíci prakticky v celé Evropě, kde se v té době rozkládala oblast chladných stepí. Přivykli životu na otevřených prostorech a když se pak s  oteplováním klimatu začaly šířit souvislé lesy, kamzíci zvolili útočiště ve vyšších polohách, kam les nedokázal proniknout.

%%full%%

Tím se jednotlivé populace izolovaly a jejich další vývoj probíhal odděleně, v  závislosti na místních podmínkách. Západokarpatská populace se postupně zmenšovala, jak les pronikal stále výše. V Nízkých Tatrách kamzíci dokonce vyhynuli, jejich původní výskyt dnes prokazují jen fosilní zbytky kostí.

Kamzíci dnes

S příchodem člověka-pastevce se životní prostor kamzíků dále zmenšoval, alarmující pokles jejich početnosti lze pak sledovat zhruba od druhé světové války - z 1250 kusů na dnešních asi 300. (Pro úplnost dodejme, že asi sto kusů bylo opětovně vysazeno v Nízkých Tatrách jako tzv. náhradní populace, tedy záloha pro případ vyhynutí v Tatrách). Někteří kritici snah na záchranu kamzíka soudí, že tatranský poddruh je vlastně zdegenerovaný a pokud nepřežije sám, nemá smysl se snažit ho zachránit.

To však není pravda - přestože zdejší kamzíci museli projít příbuzenským křížením, nevedlo to k jejich degeneraci. Naopak se dokázali výborně adaptovat na lokální podmínky. Oproti Alpám, ovlivněným blízkostí moře, mají Tatry drsnější kontinentální klima. Zdejší rasa se tomu musela přizpůsobit, a tak si tatranští kamzíci (narozdíl od ostatních) nezvykli trávit zimu v pásmu lesa, ale téměř pořád setrvávají nad jeho horní hranicí. Není například tato výjimečnost hodná ochrany?

Vyhledejte si ubytování


Novinky na váš e-mail

  • Slovakia.travel
  • Horská záchranná služba
  • Union Pojišťovna
  • Liptov
  • Booking.com - rezervace ubytování v Tatrách
  • Slovakia Tatry
  • Alpenverein Edelweiss

Top

↑ nahoru