Nebezpečí na horách

Hory jsou krásné, ale i zrádné. Umějí být neúprosné vůči těm, kteří nerespektují jejich zákony. Dnes se setkáváme často s podceňováním nebezpečí hor a přeceňováním vlastních sil. Do hor chodí stále více lidí, ale souběžně s narůstáním návštěvnosti stoupá i úrazovost.

Nehody nejsou zpravidla náhody

Dříve se nebezpečí v horách rozdělovalo na subjektivní (které si člověk zavinil sám) a objektivní (které mu hrozilo bez jeho přičinění). Dnes je toto rozdělení již překonané, neboť podle dlouhodobých statistik víme, že k většině nehod dochází z příčin člověkem ovlivnitelných. Výjimkou zůstávají sněhové laviny a padání kamenů, které nebylo možno předpokládat. Příčiny úrazů a neštěstí v horách lze shrnout do následujících čtyř skupin (u každé uvádíme vždy konkrétní příklady).

Neznalost terénu
- Omyl při zahájení túry, nedodržení správného směru výstupu, neinformovanost o schůdnosti a obtížnosti túry, ztráta orientace na hřebenech a vrcholech, sestup neznámým směrem.
Neznalost zásad pohybu v terénu
- Volba nepřiměřené túry, nevhodný počet a nerovnoměrná úroveň účastníků, nepozornost při postupu, uvolnění kamene, postup bez časové a technické rezervy, chybějící záznam o túře na chatě (ubytovně) nebo na HZS/TOPR.
Nedostatečná výstroj a výzbroj
- Nevhodná obuv bez vibramu, není rezerva tekutin, potravin a oblečení, chybí lékárnička.
Podcenění vývoje povětrnostních podmínek
- Náhlé ochlazení, mlha, déšť, déšť se sněhem nebo sněžení (vánice), kroupy, náledí a námraza, letní bouřka, silný vítr (zejména při silném ochlazení nebo mrazu) a lavinové nebezpečí.
- Během túry je nutno sledovat vývoj oblačnosti a větru a v případě změny počasí se rozhodnout pro urychlené dokončení trasy nebo její přerušení a návrat nejvhodnějším způsobem (únikové varianty). Zhoršení počasí má vliv nejen na schůdnost terénu, ale i na psychiku člověka. Jen mlha a blížící se noc může u něj vyvolat depresivní stavy, které ubírají síly, snižují výkon, pozornost, zpomalují rozhodování a často vyvolávají i paniku.