Ocún jesenní

Čím je zajímavý

Ocún (slovensky jesienka obyčajná, vědeckým názvem Colchicum autumnale) je, jak jeho jméno ve všech výše zmíněných jazycích napovídá, rostlinou podzimní. Kvete od září až do listopadu (podle polohy a aktuálních podmínek - na horách dříve než v nížinách). To samo o sobě je v našich krajích dosti výjimečné, ale tím zajímavé vlastnosti této rostliny nekončí.

Ocún má zvláštní typ semeníku, který je uložen i s dolní částí květu pod povrchem půdy, kde nasedá téměř přímo na podzemní šupinovitou hlízu. Po podzimním opylení se začnou vytvářet v zemi plody, kterými jsou tobolky s množstvím černohnědých semen. Nad povrch půdy se tobolky dostávají a následně dozrávají až na jaře, kdy z hlízy začnou vyrůstat také listy. V létě se pak celá rostlina opět zatahuje do země.

Zákeřný jed

Další zajímavostí ocúnu je obsah asi dvaceti alkaloidů včetně vysoké koncentrace jednoho z nejprudších rostlinných jedů - kolchicinu, který může způsobit těžké otravy. Smrtelnou otravu si člověk může přivodit již při požití 5-10 semen. Zvláště nebezpečné jsou otravy pro děti. Možná je též otrava skrze mléko ovcí a koz, které ocún zkonzumovaly. Jed se v organismu vstřebává pomalu, příznaky (pálení a  škrabání v ústech, potíže s polykáním, nevolnost, zvracení, průjem, střevní křeče) se objeví až několik hodin po konzumaci. Dochází také k  silnému močení s příměsí krve.

%%full%%

Kvůli izolaci kolchicinu se ocún sbíral jako léčivá rostlina (zejména semena a hlízy se používaly proti kloubnímu revmatismu - při léčbě záchvatů dny). Dnes se v medicíně využívá už čistého kolchicinu, u něhož lze dodržovat přesnější dávkování.

Jak se pozná

Ocún jesenní si vzhledem k době květu můžeme jen těžko poplést s  jiným druhem. Popišme si přesto nejdůležitější druhové znaky. Rostliny mají květní trubku, srostlou z okvětních lístků, květy tedy nejsou rozlišené na kalich a korunu. Květy jsou šestičetné, přičemž zpravidla bývá dobře rozeznatelný rozdíl mezi užšími okvětními lístky vniřními a širšími vnějšími. Barevně zachovávají ocúny většinou růžovofialový odstín, vzácně lze však najít i bílé květy. Celkovým vzhledem a životní formou (v zemi vytrvávají cibulovitými hlízami, stonek je velmi redukovaný) ocúny na první pohled připomínají podobné šafrány.

Důležité morfologické rozdíly mezi oběma druhy spočívají ve stavbě rozmnožovacích orgánů v květu. Zatímco ocúny mají šest tyčinek a tři jednoduché volné čnělky, u šafránu najdeme pouze tři tyčinky a jednu trojdílnou čnělku s rozšířenými rameny. A zatímco u šafránu se listy vyvíjejí téměř současně s květy, u ocúnu se listy vytvářejí až půl roku poté, co rostlina vykvetla - následující vegetační sezónu. Z hlediska botanického systému tyto odlišnosti znamenají, že oba druhy patří do různých čeledí.

Rozšíření a stanoviště

Ačkoliv tedy nejsou ocúny nijak zvlášť příbuzné šafránům, rostou na poněkud podobných stanovištích, zvláště hojné mohou být na horských loukách. Narozdíl od šafránu však ocúny najdeme i v  nižích polohách (od nížin a pahorkatin až do hor), a to třeba i v nivách řek či ve vlhkých lesích. V teplých nížinách vyhledává polostín a  vlhké půdy, v horách naopak slunná stanoviště.

Rostlina je na příhodných stanovištích vcelku hojná, místy však zcela chybí. Na slovenských horách je hojný např. v dolinách Západních Tater, na pastvinách v Malé i Velké Fatře, v Oravských Beskydech a samozřejmě i na mnoha dalších místech. Celkové rozšíření druhu zahrnuje střední, jižní a západní Evropu.