První vrstevnicová mapa Vysokých Tater

O jeho životě jsme již psali v článku. Nyní se zaměříme na jeho práci a to pro nás nejzajímavější - studii o Vysokých Tatrách a jeho první tatranské vrstevnicové mapě.

Tatranská studie

Průzkumu Tater se Karel Kořistka věnoval roku 1860. Výsledná studie byla na tu dobu velmi cenná a precizně udělaná. Obsahovala i mnoho nových údajů o reliéfu Vysokých Tater. Poukázal na radiální rozbíhání jižních rozsoch pohoří a na výskyt stupňovitých kotlů při jejich spojení s hlavním hřebenem. Dnes užívaný název kotel (kotol), pro označení karů, uvedl poprvé Kořistka jako slovenský lidový název.

Kořistka zjistil výškovou diferenci ve výskytu kotlů mezi severním a jižním úbočí. Poukázal na to, že nejvyšší vrcholy leží na kratších jižních rozsochách. Vyzdvihl stupňovité podlouhlé profily dolin, hluboké zařezané a s menším sklonem na severu, mělčí a více skloněné na jihu. Skalní závěry dolin pod kotlemi nazval jezerními stěnami. Všimnul si příčných sutinových valů (morén) v dolinách a měřil sklony suťových kuželů. Vysvětlil také vznik povrchových útvarů a říční sítě.

Kromě podrobné mapy byla studie doplněna i dvěma panoramatickými pohledy pohoří, jižním od Važce a severním od obce Szaflary. A třemi panoramaty jezer - Štrbského plesa, Morského Oka a Piatich Spišských ples. První zveřejnění své práce Kořistka uvedl v roce 1863 v článku Bilder aus den Central-Karpaten v  časopise Oesterreichische Revue. Kromě vědecké hodnoty díla měla studie i  vliv na další zájem a výzkum o toto pohoří.

Mapa

Přílohou Kořistkovi studie o Vysokých Tatrách byla i první podrobná vrstevnicová mapa Vysokých Tater v měřítku 1:100 000. K jejímu vytvoření posloužili všechny tehdy vydané významné vědecké práce o  Tatrách a rozsáhlá spolupráce s Dionýzom Štúrom při geologických výzkumech a báňských pracích na Slovensku. Dále měl k  dispozici výškové měření F. Fuchse a nezveřejněné mapové podklady vojenského generálního štábu Rakouska.

Uvedené podklady rozšířil o 100 trigonometrických a 70 barometrických měření nadmořských výšek. Z tohoto bohatého souboru výškových údajů zpracovával Kořistka přímo v terénu základní prvky nové mapy. Výsledkem je přesná vrstevnicová polygonální mapa s barevným odlišením výškových stupňů a jejich pojmenováním podle geografických vlastností krajiny. Mapa má i podrobný místopis, který Kořistka rozšířil o 250 názvů obcí, osad i samot, hor, dolin a toku. Věnoval přitom pozornost původním slovenským názvům.

Mapa byla vytištěna, ve stejném roce jako studie, v litografickém ústavu Justus Perthes, Gotha. Stala se také přílohou pověstného evropského buletinu Petermann's Geographische Mitteilungen v roce 1864, pod názvem Die Hohe Tatra in den Central-Karpaten, eine geographische Skizze.

Mapa očima laika

I pro geograficky neznalé laiky je mapa zajímavá již od prvního pohledu. Vrstevnicový systém není takový jak ho známe dnes. Polygonální metoda má šrafování svahů po spádnici. Nejsou zde vyznačeny žádné turistické chodníky a z dnes známých turistických středisek lze nalézt pouze Smokovec (Schmeks). I přes tyto okolnosti a  řadu německých názvů se však v ní tatranský znalec dobře zorientuje a  může porovnávat změny za posledních 142 let.

Vysoké ocenění

Karel Kořistka se za svoji odbornou práci dočkal uznání již za svého života. Roku 1878 mu byl udělen rytířský řád s  erbem, který znázorňuje geodetickou věž ozdobenou pěti hvězdičkami. Nosiči erbu znázorňují jeho hlavní působiště - české technické vysoké školství a štiavnickou Banskou akademii. Pod erbem je latinský nápis: Perseverantia omnis mons vincitur - Vytrvalost zvítězí nad každou horou.

• V březnu roku 1848 byl v Banské Štiavnici ustanoven asistentem matematiky a fyziky u profesora Christiana Dopplera. Po Dopplerově odchodu do Vídně byl v roce 1849 pověřen suplováním těchto předmětů. Na konci roku 1849 byl Karel Kořistka v necelých 25 letech jmenován profesorem praktické geometrie (geodézie) a encyklopedie lesnictví na nově zřízeném technickém učilišti v Brně.