Šťovík alpský

Vzhled

Šťovík alpský (Rumex alpinus, slovensky štiavec alpínsky) je nápadný už svým vzrůstem, a protože se často vyskytuje v zapojených porostech, tvoří nepřehlédnutelnou dominantu horských niv. V půdě vytrvává a rozrůstá se tlustými plazivými oddenky, z nichž vyrůstají robustní, až 70-150 cm vysoké lodyhy.

Velikostí listů (čepel dlouhá až 50 cm a široká až 30 cm) se může srovnávat snad pouze s devětsily, narozdíl od nich jsou však listy šťovíku alpského lesklé, v obrysu široce vejčité a celokrajné. Listy vyrůstají na lodyze spolu s nápadně velikým, hustě stěsnaným květenstvím, složeným ze spousty drobných zelených květů.

Stanoviště a rozšíření

Typickým stanovištěm pro výskyt tohoto druhu jsou vlhké a  především dusíkem dobře zásobené půdy, např. na vlhčích loukách, na stávajících nebo bývalých pastvinách, v nivách potoků. Výškové rozšíření je soustředěno v rozmezí 900-1700 m n. m., jedná se tedy o  typicky horský druh. Stanovištní nároky však zároveň předurčují šťovík alpský k tomu, aby se choval podobně, jako v nižších nadmořských výškách např. kopřiva, a využíval ke svému šíření člověkem ovlivněná stanoviště.

%%full%%

Množství živin je na slovenských horách samozřejmě spojeno především s pastvou dobytka, ale nezřídka vznikají vhodná stanoviště i v okolí lidských obydlí, kde dochází k únikům fekálního znečištění (suché záchody apod.). Na slovenských horách je všude dost hojný, v Česku se vyskytuje hlavně v sudetských pohořích (Jizerské hory, Krkonoše, Orlické a Rychlebské hory, Jeseníky) a v moravských Karpatech (Beskydy).

• Tato rostlina dokáže vzhledem k výše uváděné vazbě na dusíkem bohaté půdy (odborně se tomu říká nitrofilie) velmi razantně obsadit místa, kde je živin nadbytek, jako např. stávaniště a nocležiště dobytka (tzv. košiare). Dodnes tak neomylně poznáme, kde třeba před desítkami let stávala salaš, a to podle často zcela souvislých porostů, v nichž se vedle šťovíku už jiný druh ani nedokáže prosadit.
• Dobytek se šťovíku spíše vyhýbá pro jeho nahořklou chuť, takže jeho masový výskyt omezuje produktivitu pastvin. V Alpách se dříve listy šťovíku používaly po převaření jako krmivo pro prasata, lokálně se prý využívaly mladé listy i jako náhražka salátu či špenátu.