Tatranské bludné kořeny
7.3.
2011
Opravdu je značení turistických cest tak dokonalé?
Říká se, že turistické značení v Čechách, na Slovensku a v Polsku je nejlepší na světě. Každý turista kráčící po tatranských horách může jen zaplesat a dát mi za pravdu. Jenže tu a tam se naskytne potřeba sejít trochu níže a rázem nastává problém.
Možná, že za to může bludný kořen nebo jen malá ztráta koncentrace. Vždyť tady dole je přece ta cesta široká a žádné nebezpečí nehrozí…Ale my se přece potřebujeme přesunout rychle z doliny do doliny nebo jdeme na (jediný) autobus do nejbližší vsi.
Bludný kořen číslo jedna
- Tatranská magistrála
mezi ústím Žiarské doliny a Jalovskou (Jaloveckou) dolinou.
Na první pohled široká cesta, ze které se přeci nedá nikam zabloudit. Navíc zde jsou i turistické značky. Ale jen začátku. Záhy zjistíte, že dávat pozor se vyplácí. Že značky jsou hlavně v místech, kde nejsou primárně třeba – tedy v rovných a přehledných úsecích. Ale v místech, kde se cesty spojují či se napojuje jiná, zcela chybí! Kudy teď?
A znovu značky chybí při přechodu velkých pastvin, kde cesta není vůbec patrná s směr jen odhadujete. Bývá zvykem, že se na druhou stranu louky dává tzv. volavka, tedy větší turistická značka. Tady byla pouze jedna malá a několikrát přemalovávaná značka, ze které člověk jen mohl hádat, jestli vás posílá vpravo či vlevo (vlevo je správně). Je dobré si tedy trochu prostudovat mapu.
Bludný kořen číslo dvě
- Sestup od ústí Jalovské (Jalovecké) doliny do Jalovce
.
Máte za sebou několik dnů v horách, slunce svítí a za hodinu vám jede autobus z Jalovce. Vrhnete se dolů z kopce s vidinou výborných halušek v civilizaci, žlutá značka krásně svítí na stromech a vy jdete podle mapy. A navíc...vždyť jste tu cestu již tenkrát šli!
A tak u horského hotelu Mních zakopnete o bludný kořen a rázem se žluté značky ztratí. Následuje stále méně jistý pochod po loukách a při okraji lesa jen pouhých pár metrů vedle silnice z Bobrovecké Vápenice. Hledáte místo, kde se odbočuje na most přes Jalovský potok. Žlutou značku nenajdete, ale zato se objeví červená (!). Kde se tady vzala nemáte tušení a navíc se tu objevuje jen ve 3 exemplářích (!). Ale věřte ji! Ta značka vás konečně dovede k lávce a brodu. A do Jalovce už je, co by kamenem dohodil.
A proč vlastně bloudíte? Protože cesta, kterou máte třeba v mapě VKÚ Harmanec z roku 2001, už tudy nevede, ale jde z Bobrovecké Vápenice pěkně po silnici a zavede vás (dosti nešikovně) až na druhý konec Jalovce. Tedy o kus níže, než je konečná zastávka autobusů na návsi u zvoničky.
A na konečné? Tam je opravdu konec světa. Nikde se nic nedovíte – není zde značka a tudíž ani ukazatel, ani mapa Západních Tater. Kdo tady vystoupí z autobusu při cestě do hor, musí ihned sáhnout po mapě nebo očekávat dobrou radu od řidiče autobusu.
Další bludné kořeny
Odkud se vzala červená?
Víte někdo, kde se vzala ta červená značka nedaleko Jalovce?
A tak jsem si v této souvislosti vzpomněl na knížku Zdeňka Šmída – Proč bychom se nepotili, kde popisuje bloudění a bludné kořeny.
„Víme, že horák, než zabloudí, zakopne."
Mate-li podobné zážitky s nejistou orientací na tatranských či spíše podtatranských cestách, tak napište. Můžeme tak společně vytvořit první Tatranskou mapu bludných kořenů! Těšíme se na vaše reakce.
Zajímavosti
- Nejlepší halušky jsou v Liptovské izbě v Liptovském Mikuláši. Souhlasíte?
