Pokud se dostane jednotlivec nebo skupina do nesnází a je přitom odkázán na cizí pomoc, nezbývá než upozornit na sebe srozumitelným signálem. Mezinárodně uznávaným alpinistickým znamením nouze je vyslání akustického nebo optického signálu v pravidelných intervalech 6 x za minutu/1 minuta pauza.
Akustická signalizace se provádí většinou pískáním. Standardní signál volajícího o pomoc je šest hvizdů za minutu (po deseti vteřinách), následuje minutová pauza. Během ní čekáme na odpověď - signál odpovídajícího má frekvenci tři písknutí za minutu.
Nemůžeme-li pískat, musíme si vystačit s voláním ve stejné frekvenci. Hlasité volání je však poměrně namáhavé, zraněný volající by se mohl zbytečně vyčerpávat. Proto je dobré nosit s sebou do hor i píšťalku.
Optická signalizace je většinou rozeznatelná na větší vzdálenost. Přes den použijeme nějaký nápadný předmět (barevný kus oděvu), v noci je přirozeným signálem světlo. Zde se používá nejčastěji opakování signálu v intervalu 5 vteřin po dobu jedné minuty, následuje opět čekání na odpověď.
Navádění vrtulníku záchranné služby se provádí máváním. Dáváme znamení, zda potřebujeme pomoc (pažemi značíme Y - yes) nebo ne (N - no).
