Úrazy a akutní stavy

Po uložení zraněného do správné polohy a provedení život zachraňujících úkonů přistoupíme k ošetření jednotlivých poranění. Ty rozeznáváme - otevřená poranění (rány, otevřené zlomeniny), uzavřená poranění (vykloubení, zlomeniny).

Naučit se musíme tři základní opatření:

  • obvázání
  • znehybnění (u všech zranění kde pohyb vyvolává bolest)
  • studené obklady a ochlazování, bandáže

Rány

Cílem je zabránit krvácení z rány a zabránit zanesení nežádoucí infekce. Ránu obnažíme a pokud nejde o prudké krvácení nedotýkáme se jí rukama, vypláchneme peroxidem vodíku, vodou, dezinfikujeme Jodisolem. Do ran nic nesypeme a nenaléváme. Cizí tělesa opatrně sterilním tampónem nebo gázou vyjmeme, pronikající opatrně zmenšíme a nevyndaváme, jen je zabezpečíme proti pohybu.
Ránu překryjeme obvazem, zavážeme a postaráme se o chirurgické ošetření, včetně kontroly očkování proti tetanu.

Zlomeniny a vykloubení

Projevují se silnou bolestí a změněným tvarem těla, nemožností pohybu a zatížení končetiny, otokem, výronem. Už jen podezření na zlomeninu nás musí vést k tomu abychom postupovali jako při opravdové zlomenině.
Oděv postiženému svlékáme jen při otevřené zlomenině nebo při krvácení z končetiny. Zlomeninu nebo vykloubení znehybňujeme dlahami nebo improvizovaně, znehybňujeme přes oba klouby sousedící se zlomeninou.
Zlomeniny nenapravujeme, znehybňujeme je za lehkého tahu a  protitahu při současném podložení místa zlomeniny dlaní. Dlahu měkce podkládáme. Při vykloubení zachováváme změněnou vynucenou polohu končetiny.
Ošklivé jsou úrazy hlavy a krční páteře, znehybníme je obložením hlavy batohy. Zlomeniny čelisti znehybníme prakovým obvazem na bradu, zlomená žebra ovíjíme elastickým obvazem při vydechnutí zraněného.
Při otevřeném poranění hrudní dutiny (pneumotorax) je nutné ránu na hrudníku uzavřít poloprodyšným obvazem. Obvaz překryjeme igelitovou rouškou, mezerou v oblepení vytvoříme jednocestný ventil.
Každý úraz v krajině páteře považujeme za poraněnou páteř s  poškozením míchy. Vyzveme zraněného aby se pokusil hnout končetinami a  štípnutím se přesvědčíme o kožní citlivosti. Zraněného přetáhneme ve 3-4 osobách na pevnou rovnou podložku, nesmí dojít k ohnutí páteře. Přivoláme pomoc a kontrolujeme životní funkce postiženého.
Při zlomeninách pánve stáhneme od pasu dolů tělo postiženého ručníkem, bundou (mumie). Uložíme ho naznak s pokrčenými nohami.
Při zlomeninách rukou zavěšujeme paži na krk šátkem, přikládáme dlahu. Zlomeninu klíční kosti znehybníme stažením ramen šátkem na záda.
Zlomeninu stehenní kosti znehybníme třemi dlahami - spodní jde od lopatek ke kotníku, boční od třísel resp. boků k chodidlu. Při velké deformaci znehybníme postiženého v nalezené poloze.
Zlomeniny v oblasti kotníku znehybňujeme dlahou tvaru L nebo U.

Úrazy hlavy

Poranění na hlavě a poranění mozku jsou velmi závažné úrazy. Otřes mozku nemusí mít viditelné poranění na kůži. Otřes je provázen krákým či delším bezvědomím, postižený si nepamatuje situaci před úrazem. Přiložíme ledové obklady na hlavu a dopravíme ho do bezpečí, kde sledujeme jeho stav (zraněný leží na rovné podložce) při okamžité změně k horšímu (další bezvědomí, zvracení) okamžitě transportujeme do nemocnice.
Jakékoliv daší úrazy hlavy (zlomeniny spodiny lebeční, krčních obratlů) vyžadují neprodlené dopravení postiženého do nemocnice.

Popáleniny a úpal, úžeh

Popáleniny jsou zranění, které způsobuje místně vysoká teplota, na horách i UV záření. Rozeznáváme je na stupně I-IV, zarudnutí - puchýře - hluboké popálení (bílá pokožka) - popálení hlubších tkání (zuhelnění). Reakce se projevuje jako popáleninový šok, kdy selhává oběh.
Hořící oděv hasíme látkou, vodou jen v nouzi. Při opaření co nejrychleji svlékáme oděv (pokud není připálen na pokožce), při popálení těla masou (pryskyřice), co nejrychleji hmotu ochladíme vodou. Popálení co nejrychleji ochlazujeme vodou, ledem, dokud se bolest nezmírní. Postižená místa překryjeme obvazem (co nejčistší), bez použití jakýchkoli mastí či zásypů. Nedotýkáme se rukama, puchýře neodstraňujeme, nepropichujeme. Podáváme tekutiny (chlazený čaj, vodu se solí (1 lžička na litr)) i tišící prostředky (Paralen).
Postiženého zabalíme, aby neprochladl. Rychle mu sundáme šktící předměty (řetízky, hodinky, prsteny), popáleniny otékají.

Vysoká teplota a přehřátí (spolu s UV zářením) nás může postihnout i na ledovci, v ledovém kotli a na firnovištích. Mlha navíc účinky záření zvyšuje. Postihuje nás tzv. ledovcová nemoc (přehřátí).
Křeče z tepla jsou bolestivé stahy svalů, jsou způsobené ztrátou solí. Léčí se klidem a doplněním tekutin s kuchyňskou solí. Při extrémním zatížení organismu (tepelný úpal) může dojít i k oběhovému selhání.
Kolaps z horka se projevuje nevolností, popřípadě i krátkým bezvědomím, postiženého přeneseme do chladu a zvedneme mu dolní končetiny.
Úžeh (sluneční úpal) je způsoben dlohým pobytem na prudkém slunci. Postižený má rudou pokožku hlavy, bolesti hlavy, nevolnost, ohroženy jsou zvláště malé děti. První pomoc v těchto případech: postiženého uložíme do stínu, do průvanu, dáme mu studený obklad a  uvolníme mu oděv. Podáváme studené nápoje po lžičkách. U dětí vyhledáme lékařskou pomoc.

Omrzliny a podchlazení

Místním účinkem chladu na kůži vznikají omrzliny. Kůže nápadně zbledne (bílá barva), chladne, je bez citu a tuhne.
Zabránit omrzlinám můžeme těmito pravidly. Bráníme ztrátám tepla a zahříváme omrzlé místo vlastním teplem. Aktivně se snažíme pohybovat (není-li podchlazená) končetinou, podáváme teplé slazené nápoje. Zahřívání omrzlin (v místnostech) musí probíhat pomalu a provedeme protišoková opatření. Omrzlinu nemasírujeme, netřeme sněhem, pokud hrozí opětovné zmrznutí. Puchýře neotevíráme.
Celkový účinek chladu na lidský organismus má za následek podchlazení. K příznakům patří mrazení po těle, únava, zmatenost a ospalost, netečnost. Dýchání a srdeční činnost se postupně zpomalují. Při první pomoci se chováme takto: Vyhledáme nejbližší úkryt, kde bráníme dalším ztrátám tepla oděvem, postiženého nesvlékáme pokud ještě není v úkrytu ani z mokrého oděvu. Staráme se o přísun tepla k tělu všemi prostředky (nadbřišek a hrudník jsou nejdůležitější), je-li postižený při vědomí podáváme horké a slazené nápoje (bez alkoholu!).
Vyvarujme se těchto chyb: prudká manipulace s postiženým, tření kůže a masáž, alkohol, léky, nadměrný pohyb postiženého - hrozí smíchání studené krve z periferie s relativně teplou v tělesném jádře a tím k  šoku - oběhovému selhání.

Zasažení bleskem

Zasažení bleskem a také elektrickým proudem působí přímá poškození celková i místní. Dochází k bezvědomí, zástavě dýchání, zástavě srdce. Blesk způsobuje popáleniny. Další úrazy jsou způsobeny druhotně (pády, zlomeniny). Při první pomoci rozhoduje především rychlost. První pravidlo je izolace zraněného - přerušení styku postiženého s elektrickým proudem provedeme izolantem (dřevo) - následuje umělé dýchání a srdeční masáž při zástavě srdce. Ostatní zranění ošetříme až po obnovení životních funkcí.

Zasypání lavinou

Smrt v lavině způsobuje naprostou většinou udušení, jen velice zřídka podchlazení nebo úrazy.
Dušení je způsobeno nedostatkem kyslíku, zapadlým jazykem, zanesením dýchacích cest, omezeným dýchání tlakem na břicho a hrudník apod.
Na laviništi neplatí tzv. jisté známky smrti - ztuhlost a  mrtvolné skvrny. Snažíme se při záchraně najít hlavu zasypaného a  uvolnit mu hrudník. Pokud nedýchá a nemá hmatný tep, zahájíme umělé dýchání a masáž srdce. Postiženého tepelně izolujeme a provedeme protišoková opatření.

UV záření a sněžná slepota

Účinek ultrafialového a infračerveného záření se na sněhových polích a firnovištích, na ledovci znásobuje a způsobuje na nechráněných místech ošklivé popáleniny. Léčení je stejné jako u popálenin a úpalu. Prevence spočívá v ochraných krémech a mastích. Sněžná slepota je stav velice nepříjemný. Oči začnou úporně bolet a nesnášejí světlo. Je třeba ihned zahájit sestup a postiženého uložit do úplné tmy. Cestou mu oči kryjeme obvazem. Sněžná slepota po několika dnech zmizí. Sněžná slepota může vzniknout i za mlhy - můžeme se s ní setkat i v nižších horách. Účinnou prevencí je používání kvalitních brýlí s UV filtrem pro hory.

Záněty spojivek

Spojivky jsou velmi často poškozeny přímým slunečním zářením. Oči pálí a jsou červené. Ke zklidnění pomáhají tmavé brýle (i v  místnosti) a kapky do očí (Ophtalmoseptonex). Pokud bolesti neustupují, vyhledáme lékaře.

Akutní horská nemoc

Příčinou horské nemoci je nedostatek kyslíku ve velehorských výškách při příliš rychlém výstupu neaklimatizovaného horolezce nad 2500m. Jde o porochu aklimatizace. Projevuje se zvýšným klidovým tepem, bolestí hlavy, nechutenstvím, nespavostí a dušností. Aklimatizační poruchy můžeme mít i v nižších výškách, ty ale po krátké době (24hodin) mizí.
Horská nemoc se rychle může změnit v otok plic a otok mozku, proto dbáme na přiměřený výstup podle horolezeckých expedičních pravidel. K zotavení je nutné neprodleně sestoupit. Lék na AHN neexistuje. Pro dobrý výstup bez horské nemoci je velice důležitá životospráva a pitný režim.

Únava, vyčerpání, přepětí

Jde o pokles fyzické výkonosti, který v krajních případech přechází v chorobné jevy (vyčerpání, přepětí). Jde o vyčerpání energetických rezerv, porušení hormonální regulace.
Proti únavě povzbudí tekutiny s dostatkem cukru (hroznový) a  současně i potraviny se složitějšími sacharidy (sušenky), je dobré je kombinovat s vitamíny.

Poruchy zažívání

Nebývají časté, ale jsou pro turisty a horolezce vždy velmi nepříjemné. Je nutné rozeznat zda jde o momentální indispozici (lehká porucha) či o závažnější infekci. Je nuné důsledně dodržovat min. základní hygienická pravidla. A při závažnějších poruchách zahájit léčbu (Endiaron, živočišné uhlí) a dopravit postiženého k lékaři.

Epilepsie

Je to závažné neurologické onemocnění vyskytující se u dospělých i u dětí. Pacienti se léčí a mají s sebou zdravotní kartu.
Vysokohorská turistika není pro ně doporučeným sportem, vždy by měl být upozorněn vedoucí skupiny na zdravotní stav svých svěřenců.
Záchvat: K záchvatu dochází nedodržením celkového režimu. Probíhá v několika fázích. V období před záchvatem může být epileptik podrážděný, neklidný, může mít bolest hlavy, depresi. Těsně před záchvatem má tzv. auru (subjektivní pocit před ztrátou vědomí). Pak následuje ztráta vědomí (pád) a křeče. To trvá asi 5 minut, pak vše pomalu odezní a postižený spí, nebo se probere, záchvat si nepamatuje. Pokud spí neprobouzíme ho.
Riziko záchvatu je poranění při pádu, při křečích, dušení a  vdechnutí. Postižený je ohrožen epileptickým stavem na životě přímo, jestliže se záchvaty opakují v intervalech 5-15 minut a trvá bezvědomí.
První pomoc postiženému: nebráníme průběhu záchvatu, postiženému podložíme hlavu, dbáme aby se sám nezranil. Po záchvatu raději vyhledáme pomoc lékaře.

Ostatní nemoci a chorobné stavy

Vysoké nároky na organismus ve vysokých horách u netrénovaných jedinců mohou způsobit náhlé indispozice, náhlé vzplanutí různých nemocí, které se v nížině neprojevují (angína, zubní onemocnění, infekce, ženské nemoci, srdeční a cévní potíže, znovuvzplanutí nemocí...).
Důležité je zachování hygienických pravidel a dokonalé vyléčení před odjezdem do hor.

Novinky na váš e-mail

 

  • Liptov
  • Slovakia.travel
  • Horská záchranná služba
  • Union Pojišťovna
  • Booking.com - rezervace ubytování v Tatrách

Top

↑ nahoru